rhodesian  ridgeback

 

 

 

vítejte na stránkách naší chovatelské stanice

od Řeky Novohradky

 

úvod

proč právě RR

odchovy

fotogalerie

odkazy

kontakt

 

Rozcestník

 

Naši psi

 

Původ rhodéského ridgebacka a vznik plemene

     Toto nádherné psí plemeno má své kořeny na jihu Afriky. První psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti na hřbetě se objevili v Egyptě již před 3 000 lety. Dokládají to řezby a malby nalezené v hrobech faraónů.

     Na vývoji Rhodéského Ridgebacka se podílela celá skupina psů. I když to byli psi různé tělesné stavby a barvy, měli jedno společné – ridge – pruh srsti na hřbetě, rostoucí v opačném směru. Ridgeback, jak ho známe dnes, je plemenem vzniklým v Africe v průběhu posledních tří set let. Ridge zdědil od psů domorodých obyvatel – Hotentotů (neboli Khoi-Khoinů), jak nazývali domorodé Koncem 18. století začala první plánovaná křížení mezi evropskými psy a africkými psy s ridgem (Ridged African Dogs).

     Druhým a rozhodujícím obdobím pro rozvoj plemene byla doba mezi 1870 – 1922. Tehdy byly rozpoznány skvělé lovecké a obranářské schopnosti. Křížením psů s ridge se utvrzovaly lovecké schopnosti. Jejich popularita soupala, zejména když dokazovali tyto své schopnosti a odvahu při lovu velké zvěře. Později se jim začalo říkat Lion Dogs / lví psi /. Tradice využívání těchto psů k lovu pokračovala až do 20. století. Jeden ze slavných lovců uvádí: „Staří afričtí lovci zvěře, jako byl Cornelius van Rooyen (z Rhodésie, dnešní Zimbabwe) a mnozí další, chovali ridgebacka jako samostatné plemeno. Zajišťovali si tak psa dostatečně odvážného, který zastaví i tu nejnebezpečnější zvěř, např. lvy a leopardy, zároveň ale i natolik chytrého, aby se na protivníka rovnou nevrhl a nebyl při tom usmrcen.“ Psi byli drženi i na farmách po celé jižní Africe, v Mosambiku a dokonce i v Keni. Rhodéský ridgeback prokazoval, že je nejen talentovaným honícím psem, ale i psem schopným hlídat farmu, pást dobytek a ohlídat dům.

     V roce 1922 Francis Barens z Mashonalandu (východní Zimbabwe), který již mnoho let vlastnil Ridged Dogs, uspořádal setkání s ostatními milovníky tohoto plemene, a sestavili první popis plemene, který se stal základem prvního standardu. Tento byl předložen Kennel Union of Southern Africa a po revizi v r. 1926 přijat.

     Do bývalého Československa byla dovezena ze Švýcarska v r. 1987 fenka rhodeského ridgebacka - Merigal’s Elanda od chovatelky Elizabeth Pestalozi. Elanda byla přivezena velkou znalkyní psí povahy a psích plemen paní MVDr. Beatricou Izákovou z Košic, byla ze sedmi štěňat, která byla skoro stejná. Už to napovídalo o vzácné genetické výbavě této fenky. Elanda se později ve vlastnictví paní Martiny Viktorinové stala zakladatelkou chovu rhodeského ridgebacka v chovatelské stanici Ropotamo, odkud pochází mnoho jejích kvalitních potomků. Ve stejném čase si ze Zambie přivezla paní Luďka Brejchová fenku rhodeského ridgebacka – Amy Red Wayside.

(výňatek z knihy Moniky Tušanové AFRIČAN V EVROPĚ)
 

na začátek stránky

 

Jaký je rhodéský ridgeback?

  • Dnešní ridgeback je výsledkem chovatelsky žádoucí funkčnosti. Zdatný, odvážný a inteligentní lovecký pes, plný síly, ale přesto hlídač, jenž zůstává pod kontrolou a poslouchá příkazy svého pána.


  • Ridgeback je od přírody hlídacím psem. Vůči cizím je bdělý, pokud není vážně ohrožován, zůstává tolerantní a vyrovnaný. V oblasti jeho obranářského instinktu jsou mezi ním a „bojovými psy“ velké rozdíly, neboť ridgeback nepoužívá ani tak sílu a násilí, ale spíš neústupnost a inteligenci. Nepotřebuje bojovat, aby dokazoval svoji sílu. Pokud se přece jen setká se silným soupeřem jako je lev, v našich podmínkách například divočák, velmi dobře odhadne situaci a nepouští se do boje bezhlavě. Bude zvíře obíhat, stavět, oštěkávat a fixovat až do příchodu svého pána. Takové je jeho přirozené chování.


  • Ridgeback je tolerantní pes, vůči cizím lidem však zdrženlivý. K dětem je velmi tolerantní,dlouho a přívětivě odolává malým „trapičům“.Rád si lehá mezi hrající se děti a to tak, aby co nejvíce vadil a aby se ho co nejvíce dotýkaly. Samozřejmě, že i trpělivost ridgebacků má své meze. Proto je dobré děti poučit, aby nezneužívali jeho dobroty. Pokud tuto mez překročí, ridgeback se stáhne do kouta a chce už být sám.


  • Rhodéský ridgeback je partner, ne otrok! Slepá poslušnost je mu cizí, proto odmítání opakovaných nesmyslných cviků a aportování nesmíme považovat za nedostatek jeho inteligence. Právě naopak!


  • Je to velmi citlivý rodinně založený pes. Nerad zůstává dlouho sám. Potřebuje a váží si stálého kontaktu s námi. Svým nejbližším je bezvýhradně oddán, v dospělosti je ochoten pro svoji rodinu nasadit i život.


  • Ridgeback má vyvinutý smysl pro spravedlnost, umí se i pořádně urazit, pokud se cítí neprávem potrestaný. Proleží i několik hodin zády k nám a s nikým „nemluví“.


  • Zdá se, že ridgeback pořád o něčem přemýšlí a pořád se na něco ptá. Disponuje šestým smyslem pro nebezpečí. Na podněty z okolí reaguje skoro jako divoké zvíře a vnímá i to, co je mimo lidské chápání.


Rhodeský Ridgeback není psem pro každého!

  • Tento pes s mimořádnými vlastnostmi se v mnohém odlišuje od jiných loveckých ras, které známe v Evropě, a proto vyžaduje i jiný přístup při výchově. Patří výhradně do rukou inteligentních lidí!


  • Ridgeback je psem pozdě dospívajícím, proto od něho nemůžeme chtít dřív než ve třech letech chování dospělého psa. Též obraný instinkt se u něho plně rozvíjí až v dospělosti.


  • Člověk musí mít velkou schopnost porozumění a měl by se vcítit do povahových zvláštností tohoto plemene. Ridgeback vyžaduje trpělivé a citlivé vedení zejména v mládí a v období dospívání. Tvrdé zacházení a nadměrné trestání jej zbytečně zmatou a zkazí.


  • Ridgeback provede mnoho věcí vlastním způsobem! Dříve než vykoná daný povel, potřebuje někdy čas na rozmyšlení. Pokud upřednostňujete psa, který okamžitě a slepě poslouchá, vyberte si raději jinou rasu!


  • Rhodéský ridgeback není bojové plemeno, a proto nepatří do rukou člověka, který chce svojí „malost“ kompenzovat silou a odvahou tohoto psa!


  • Toto plemeno má ještě stále velmi blízko k přírodě, potřebuje denně aspoň 1-2 hodiny volného pohybu po loukách, polích či lesích. Občasná procházka na vodítku okolo bloku nebo v městském parku nestačí.


  • Ridgeback je rodinný pes a v žádném případě nemůže být chován v ohradě nebo v kleci. Ten, kdo není schopen přijmout ho za člena rodiny, měl by se rozhodnout pro jiné plemeno.


  • Při jeho dobrých vlastnostech je však psem velmi obratným, silným a statným, proto by jeho majitel měl disponovat dostatečnou fizickou, ale hlavně psychickou silou.


na začátek stránky



Standard plemene číslo 146 Rhodesian Ridgeback
 

 

Využití: Rhodéský Ridgeback se stále používá k lovu, ale především se cení jako strážní a rodinný pes.

Klasifikace FCI: skupina VI. - honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 3 - příbuzná plemena. Bez povinnosti pracovních zkoušek.

Celkový vzhled: Rhodéský Ridgeback má být reprezentován dobrou vyvážeností, silou, osvalením, vitalitou a aktivitou, má být symetrického rámce, schopný velké vytrvalosti a dostatečné rychlosti. Důraz je kladen na obratnost, eleganci a zdraví, bez tendence vedoucí k masivnosti. Zvláštností plemene je "ridge" na zádech, který se zformoval z chlupů rostoucí v protisměru k ostatní srsti. Ridge se považuje za významný plemenný znak. Musí být zřetelně ohraničený, symetrický a zužující se směrem k bedrům. Musí začínat hned za lopatkami a pokračovat ke kyčlím. Musí obsahovat pouze dva víry - identické a navzájem proti sobě ležící. Spodní okraje vírů nesmí přesahovat níže než do 1/3 délky ridge. Dobrá průměrná šířka ridge je 5 cm ( 2" ).

Chování, temperament: důstojný, inteligentní, k cizím rezervovaný, ale neprokazuje agresivitu ani plachost.

Lebka: má být přiměřeně dlouhá ( šířka hlavy mezi ušima, vzdálenost od týla po stop a od stopu po konec nosu má být stejná ). Má být plochá a širší, raděj širší za ušima, v klidu hladká, bez vrásek.

Stop: má být dobře definován, ne v jedné lince od nosu k týlové kosti.


OBLAST OBLIČEJE :
Nos
: nos má být černý nebo hnědý. černému nosu odpovídají tmavé oči, hnědému jantarové oči. Čelisti : mají být dlouhé, hluboké a silné. Pysky : suché a těsně přiléhající k čelistem. Chrup : silné čelisti s perfektním a úplným nůžkovým skusem, tzn. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou kolmé k čelistem. Zuby musí být dobře vyvinuté, zejména špičáky.



Tváře: mají být čisté Oči : mají být umístěny mírně bokem, kulaté, bystré a jiskrné, s inteligentním výrazem, jejich barva harmonizuje s barvou srsti. Uši : mají být posazeny výše, středně velké, v základně poměrně široké a postupně se zužující k zakulacenému bodu. Krk : má být poměrně dlouhý, silný, bez laloku.


TĚLO :
Hřbet: silný, rovný. Bedra : silná, svalnatá a mírně klenutá.
Hrudník: nemá být příliš široký, ale velmi obsáhlý, prostorný s velkou kapacitou, hruď má sahat po lokty.


KONČETINY - PŘEDNÍ ČÁST TĚLA :
Přední nohy:
mají být perfektně rovné, silné, s dobře vyvinutými kostmi, s lokty přiléhajícími k tělu. Při pohledu ze strany ( při bočním pohledu ) mají být širší než při pohledu zepředu. Zápěstí má být silné s mírným klenutím.




Ramena: mají být zešikmená, suchá a svalnatá, která reprezentují rychlost.

Tlapy: mají být kompaktní a okrouhlé, s dobře klenutými prsty. Mají mít tuhé a elastické polštářky, které jsou chráněné ochlupením mezi prsty a polštářky.

Zadní část těla: na zadních končetinách mají být svaly čisté a zřetelně vyrýsované. Nohy mají být správně zauhlené, s dobrou schopností tlumení.
 



Chůze, pohyb: rovná kupředu ( přímo směrovaná ), volná a aktivní.


OSRSTĚNÍ :
Srst:
krátká a hustá, uhlazená a lesklého vzhledu, nikdy ne jako vlněná či hedvábná.

Barva: světle pšeničná až červeně pšeničná. Povoleno je trochu bílé barvy na hrudi a prstech, ale příliš mnoho bílého ochlupení na břiše nebo nad prsty je nežádoucí. Tmavý čenich a uši jsou přípustné. Příliš mnoho černých chlupů v srsti je nežádoucí.


VELIKOST:
Žádoucí kohoutková výška je : pes 63 - 68,5 cm, fena 61 - 66 cm


VÁHA:
Žádoucí váha je : pes 36,5 kg , fena 32 kg


Nedostatky: každé odchýlení od výše popsaných bodů by mělo být považováno za chybu, vážnost posouzení chyby by měla být v přesném poměru k stupni chyby.

Poznámka: samci mají mít dvě na první pohled normálně vyvinutá varlata plně přecházející v šourek.



Nejčastější tvary korektního ridge


Nejčastější tvary nekorektního ridge



Poznámka: Standard tedy znamená to, že jedinec je typickým představitelem své rasy – (co se týče jeho exteriéru!), může se účastnit výstav a má předpoklady stát se chovným psem či fenou.

na začátek stránky


Nestandard plemene

     Prokazatelně viditelný nestandard určuje poradce chovu, který je proškolený na mnoha štěňatech a je přizván na kontrolu vrhu hned po narození štěňat a ještě na druhou kontrolu vrhu která je po 6 týdnu věku štěňat kdy jsou již tetovaná a nemůže dojít k záměně posudku. Nestandard tedy znamená to, že se jedinec exteriérově odlišuje od standardu.

Několik příkladů:
    
- může být bez ridge
     - může mít jednu korunku nebo naopak tři a více korunek na ridge
     - nesouměrný ridge
     - zálomek na ocásku
     - mnoho bílé barvy ( množství určuje standard)
     - mnoho černé barvy (množství určuje standard)
     - jiný skus než nužkový

     Tito jedinci mají také každopádně průkaz původu, který je označený zeleným razítkem nestandard. Jsou také tetovaní. Tím že jsou nestandardní je neohrožuje, ani nijak neomezuje ve zdraví, pohybu či jiných aktivitách. Takoví to jedinci se hodí do rodin, kteří nemají cíl uchovnit psa, fenu a odchovávat na nich štěňata. Kteří nevyžadují perfektní exteriér, ale záleží jim na zdraví a povaze svého RR. U RR není pravdou že nadpočet štěňat nemá PP. Všechna štěňátka z řízeného chovu mají nárok na PP. Kdo vám bude tvrdit něco jiného, tak v tom může být i jiná závažnější věc. A štěňátko od chovatele co prodává štěňata s PP i bez PP nekupujte. Mohli byste být nemile překvapeni ze zatajených informací.

 

na začátek stránky


Proč nekupovat štěně bez PP?

     Průkaz původu psa není žádná chlouba či diplom. Je to doklad o zdraví, vyrovnanosti, původu a uchovnění předků minimálně čtyř generací zpátky. S PP se dá lehce dohledat jak který pejsek vypadal, co měl za přednosti a nedostatky, vyhodnocení rentgenu kloubů a to vše se v ne malé míře dědí na vašeho pejska. Uchovnění jedinci jsou uznáni bonitační komisí. Musejí splňovat standard plemene dle ČMKU. Měli by být vzhledově a povahově typickými představiteli RR. Štěňata s PP jsou tetovaná v uchu a zapsaná v ČMKJ. Patří mezi lovecká plemena.

Rhodéský ridgeback bez PP? – vlastně není RR, jen se mu exteriérově podobá. Povahové vlastnosti mohou být úplně jiné a ne typické pro RR. Rhodéský ridgeback v Čechách není tak dlouho, proto je velká pravděpodobnost, že se jedná o úzkou příbuzenskou plemenitbu, která je pro zdraví velmi zákeřná. Vrhy nechodí kontrolovat žádní poradci chovu a proto se v nich nepozná, že třeba právě vaše štěňátko nemá závažné onemocnění dermoid sinus (DS).-o něm níže. Pak jsou další otázky a nesmyslné odpovědi.

Příklad:
- chodit na výstavy? - nemám na to čas…
- rentgen kloubů? - nemám na to peníze, zbytečné…
- stačí mi pes bez PP, nemusím mít přepych…

  • Pro uchovnění stačí jen dvě větší výstavy (MVP, NVP, klubová, speciální) s ne horší známkou než je VD
  • Rentgen kloubů ne horší než 1/1
  • Závěrečná bonitace
  • Dostatek času na socializaci štěňátek – (v případě že se jedná o fenu)
  • Dostatek peněz na správnou výživu a financování vrhu


     Není toho mnoho pokud máte zdravého pejska. Pokud pejsek zdravý není a odchovají se na něm potomci bez PP, tak ani oni nemají dobré zdravotní vyhlídky. Bolest vaše i vašeho psa se stupňuje jak je psáno v níže uvedeném článku „K zamyšlení“ a štěňátko od „téhož chovatele“.

Přeji vám mnoho štěstí v tak závažném rozhodnutí převážně na více jak 10 let.

 

na začátek stránky


Jak jsi mohl?

     Když jsem byla štěňátko, zabavovala jsem tě svým rošťačením a rozesmívala jsem tě. Nazýval jsi mě svým dítětem a přes mnohým rozkousaným bačkorám a několika „ zavražděným“ polštářům jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlá, zahýbal jsi nade mnou prstem a ptal jsi se: Jak jsi mohla?!- ale nakonec jsi mi vždy odpustil, svalil jsi mě na hřbet a poškrábal na břichu. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, neboť jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si té noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchající k tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu( mě jsi dal jen kornoutek, protože víš že zmrzlina není dobrá pro psy) a spala jsem na sluníčku, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit více času v práci a na své kariéře a více času jsi věnoval hledáním lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala zlé rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
     Ona, teď už tvoje žena, není „psíčka“- ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila se jí projevit svojí náklonnost a poslouchala jsem jí. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli miminka a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a také jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiné místnosti a nebo v kleci. Och, jak jsem se chtěla líbit, ale stala jsem se „zajatcem lásky“. Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mojí srst a tahali se za ní nahoru na svoje vratké nožičky, šťouchali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk – protože tvůj dotyk byl teď jen občasný – a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a naslouchala jejich trápením a tajným snům a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě jiní ptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhnul z peněženky mojí fotku a povídal jsi jim o mě příběhy. V posledních rocích už jen povíš „ano“ a změníš téma.
     Už nejsem „tvůj pes“, ale „jen pes“ a rozčilují tě všechny vydání za mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, když já jsem byla tvoje rodina.
     Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přišli k zvířecímu útulku. Byli tam cítit psi a feny, strach a beznaděj.Vyplnil jsi papír a povídal: „Vím, že jí najdete dobrý domov“. Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když je „s papírama“. Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel „né, taťko! Prosím nenech jim sebrat mého psa“! A já jsem měla o něho starost; jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, neboť jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.

     Když jsi odešel, ty dvě paní povídaly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a povídaly „jak to mohl“? Věnují nám tu v ůtulku tolik pozornosti? Kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnohými dny. Nejprve jsem vyskočila a podívala se ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty – že jsi změnil názor- že to celé byl jenom zlý sen…. a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s rošťačením šťastných štěňat, neuvědomujících svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
     Zaslechla jsem její kroky, když přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní podél uličky do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a povídala mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo z předtuchy toho, co přijde, ale mýsil se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dne. Jak to už mám v povaze, víc jsem měla starost o ní.Břemeno, které nosí, jí hrozně tíží, i já to vím stejně jako jsem rozeznala každou tvojí náladu. Jemně mi stáhla přední nohu a slza stekla dolů po tváři. Oblízla jsem její ruku stejně, jako jsem tě byla zvyklá utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mojí žíly. Zacítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamumlala jsem „Jak jsi mohl“? Možná protože rozuměla mé psí řeči, povídala: „Je mi to tak líto“. Pohladila mě a spěšně vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat a kde se nebudu muset bránit – místo plné lásky a světla, tak odlišné od toho místa na Zemi. A s posledním douškem mojí energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocásku, že moje „Jak jsi mohl?“ nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat na vždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

 Konec.
 Poznámka autora: Jestli Vám článek „Jak jsi mohl?“ vtlačil slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal je to proto, protože je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v útulcích. Vítána je snaha všech, kteří by si chtěli článek dále šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím, používejte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřoven. Děkuji, Jim Willis

 

Štěňátko od „téhož chovatele“

     Nepamatuji si mnoho o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidi si námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si mámu a její měkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mlíka pro mě a mé bratry a sestry. Pamatuji si , že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli. Pamatuji si na den, když mě sebrali od mámy. Byl jsem velmi smutný a vystrašený, moje mléčné zuby sotva vyrostly a opravdu jsem ještě měl být u mámy, ale ona byla tak nemocná a lidi stále říkali, že chtějí peníze a leze jim na nervy ten nepořádek, co já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Jen nás dva.
Mačkali jsme se k sobě a byli jsme vystrašení; stále nás nikdo nepřišel ani jen pohladit. Tolik nových objektů a zvuků a pachů! Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat! Některé piští, jiné mňoukají, další pípají. Moje sestra i já jsme natlačení v malé klícce. Slyšíme tu i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mě koukají, líbí se mi „malí lidi“, děti, vypadají tak mile, jako by si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobí bolest, vždy povzdechnou „ach, jaká jsou rozkošná, chtěl bych jedno!“ ale nikdy si nás nikdo nevezme.
Moje sestra umřela minulou noc, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího hubeného těla. Slyšel jsem je povídat, že byla nemocná a že by mě měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje tenké zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestrou, protože její tělo ráno vyndali ven z klícky a zakopali.
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám jí tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Anděl, či Andělík. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mně vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se jim zavděčit, těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a naháním.
Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel povídat něco smutného mojí milované rodině, protože vypadali strašně nešťastný. Zaslechl jsem něco jako „ těžká displazie kloubů“ a něco o mém srdci…
Slyšel jsem veterináře zašeptat něco o „stejných chovatelích“ a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takhle smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velmi rád.
Už mi je 6 měsíců. Ve věku, když jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí když se jen pohnu. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku co povídají „asi už nastal ten čas“. Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluvili o „dědičných problémech“. Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mojí rodině.
Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mým stálým společníkem. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen kňučet od bolesti.
Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád, co jsem dělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen kňučet od bolesti. Stůl u veterináře je tak studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidi mě objímají a hladí. Pláčou do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olíznout ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a moje bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Říkají že tam není bolest, jen pokoj a štěstí.Dávám mojí rodině sbohem jediným způsobem, jak vím – slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím mnoho, mnoho měsíců, ale nebylo mi to osudné. „Víte“, povídal veterinář, „štěňátka v obchodech nepochází od etických chovatelů“.
Bolest už ustává a já vím, že přejde mnoho roků, až zase uvidím moji milovanou rodinu.
Kdyby se to jen všecko událo jinak!!!

     Tento příběh se může kopírovat a publikovat v naději, že to zastaví neetické chovatele a těch, co chovají jen pro peníze a ne ze snahy co nejvíce pomoci plemenu.

[
Copyright 1999, J.Ellis]

na začátek stránky


Dermoid sinus (DS)

     Z velké většiny se nachází v oblasti ridge, ale většinou ne přímo v něm. Může být různě hluboký, od nenápadné prohloubeniny až po dermoid zasahující skrz obratle páteře k míše.
Pes se s dermoidem rodí, to znamená, že dermoid nikdy nezmizí, ale také se nemůže vytvořit v pozdějším věku. Když je příliš jemný, může dojít k pozdnímu odhalení.
 Doporučuje se, aby ridgeback při veterinárních ošetřeních nedostával injekce v oblasti zad, aby nedošlo k reakci, která by mohla být zaměněna s dermoidem nebo naopak nebyl dermoid považován za reakci na aplikaci injekce. Dermoid je možné najít i na krku a zádech, kde si můžeme pomoci vyholením podezřelého místa a prosvícením světlem, i tato metoda vede k odhalení případného dermoidu.
Dermoid sinus je dědičnou vadou, doporučuje se uspání štěňat takto postižených nebo je možné dermoid chirurgicky odstranit a rozhodně jedince nepoužívat k chovu. K prevenci před dermoidem se doporučuje podávat stravu na rostlinné bázi a dále kyselinu listovou, která je účinná v kombinaci s vitamínem B12. V našich lékárnách je běžně dostupná bez předpisu Kyselina listová forte, která je již v kombinaci s vitamínem B12. Dle odborné literatury je přiměřená dávka kyseliny listové 4-10 mikrogramů/1kg váhy feny/1den.
Více o tom v níže uvedeném článku od paní Šárky Štusákové.

ÚLOHA KYSELINY LISTOVÉ JAKO PREVENCE DERMOIDNÍHO SINUSU U RHODÉZSKÉHO RIDGEBACKA

John G. Roberts & Felicity A. Nicholls-Grzemski, Flinders Medial Centre and University of Adelaide South Australia

SVĚTOVÝ KONGRES - RHODÉZSKÉHO RIDGEBACKA MELBOURNE, AUSTRÁLIE, DUBEN 1996

Překlad : Šárka Štusáková
 

     Dermoidní sinus byl již mnohokrát u rhodézského ridgebacka popsán a poprvé publikován v roce 1932. Sinus je kletbou, která obecně vyvstala, když byl jeho výskyt přibližně u 10% narozené populace. Ovšem opravdový dopad na situaci měl zpátečnický a nedostatečně důvěrný informační systém mezi chovateli, zamlčování skutečneho stavu a ignorování situace.
     Zodpovědní chovatelé usilují o včasnou diagnozu štěňátek již v jejich prvních dnech života. Postižené jedince odstraní pomocí euthanasie. Vyjímečně nechají sinus chirurgicky odstranit a jedince sterilizují. Zanedbání vede později k cystickým formacím a k možné smrtelné infekci.
     Dermoidní sinus je charakterizován jako „defekt nervového provazce“ (NTD) v embryonálním stádiu. Když se nervová rýha, která vyrůstá podélně okolo vyvíjejícího se embrya prohlubuje, připojuje a formuje se mícha s páteří. Kůže na hřbetě splývá se středním mozkem a páteř s kůží se stávají naprosto samostatnými. Částečné selhání tohoto procesu vede k dermoidnímu sinusu u RR a u lidí k defektu s identickým základem - dermálnímu sinusu. Jsou to skryté vtočené cysty vedoucí k vážné paralýze. U RR není projevená formace nejvyšším stupněm formy NTD.
     Nervový provazec u lidí splývá a odděluje se kompletně po 35. dni po početí, při periodě 280 dní těhotenství. Psi mají 63 denní cyklus a toto splynutí (selhání) nastává již během prvních 2 – 3 týdnech po početí. Je to příliš časné založení defektu vzhledem k potenciální strategii a diagnoze.
     V červenci 1991 byla publikována nesmírně důležitá výzkumná studie v The Lancet (UK) s názvem „Prevence defektu nervového provazce: výsledek lékařského výzkumu vitamínové analýzy.“ Referát měl za následek obrat v názoru na kyselinu listovou. Netoxický, ve vodě rozpustný vitamín dodávající se před a v průběhu těhotenství. Studie byla základem dřívějšího zkoumání nedostatku živin v rovnováze u matky a chybějící speciální dietetické stravy předcházející náchylnost dětí k NTD.
     V mnoha zemích začal velmi nadějný výzkumný proces. Ženy, které již dříve porodily dítě s vadou NTD byly v dalším těhotenství podrobeny přísným podmínkám a kontrole. Byly zařazeny do čtyř kategorií předporodní péče, která jim byla vysvětlena již před početím. Rozdíly v jednotlivých kategoriích byly pouze v denním podávání preparátů po dobu nejméně tří měsíců. 1. vitamín A, D, B1-B6, C, nicotinamide 2. vitamíny viz 1. Kategorie + kyselina listová 4mg 3. kyselina listová 4mg 4. železo, vápník
     Strava nebyla kontrolována. Definitivní výsledky tzn. jestli je dítě postiženo vadou NTD nebo ne, byly získány od 1.195 těhotných matek. Po té, byla studie ukončena z etických důvodů. Výsledky byly zcela jednoznačné. U matek ve skupinách (2 a 3), kde byla podávána kyselina listová byla vloha pro NTD zredukována v porovnání se zbylými skupinami o 72%. Tato informace znamenala revoluční změnu v přístupu k předporodní péči. V USA bylo vydáno nařízení o obohacování základních celozrnných potravin kyselinou listovou.
     Tyto závěry vedly Johna G. Robertse k myšlence, proč by nemohl být tento unikátní poznatek humánní medicíny aplikován i na RR. Byl zahájen výzkum ve spolupráci s farmakologem a toxikologem Felicity A.Nicholls – Grzemskim. Po schválení RRCSA byla uveřejněna celá studie formou přednášek a různých článků v klubových časopisech. Zároveň byl vypracován detailní dotazník pro chovatele RR. Zúčastnění si mohli zvolit, zda budou, či ne obohacovat svým fenám stravu kyselinou listovou v dávce 2,5 – 5 mg /den minimálně od doby páření. Podrobně uváděli druh stravy, výskyt dermoidního sinusu u chovných párů v jednotlivých vrzích, mrtvá štěňata, velikost, pohlaví, genetické vady a všechny další nepříjemné abnormality.
VÝSLEDEK

Do února 1996 bylo analyzováno 51 vrhů zahrnujících 429 štěňátek. Následná zpráva obsahovala rozhodující podklady k uveřejnění. Feny na „normální“ stravě ( maso, kosti, zbytky, komerční granulovaná strava) měly 25 vrhů s 213 štěňátky. Fenkám přijímajícím úmyslně speciální rostlinnou stravu za přidání minimálně 200 mcg/den kyseliny listové se narodilo v 11 vrzích 93 štěňátek a fenám s normální stravou, kterým byly podávány tablety kyseliny listové se narodilo v 15 vrzích 123 potomků. Byly položeny základy přehrazující riziko nebezpečí sinusu, které bylo rozděleno do tří skupin podle vloh rodičů. První skupina – vysoce riziková, kdy oba rodiče dávají opakovaně potomky s touto vadou. Druhá – se středním rizikem, kde jeden rodič má vlohu pro defekt a třetí – s nízkým rizikem, kde se u obou rodičů vada neobjevila. Sledovaný vzájemný vztah mezi stanovenými riziky a výskytem dermoidního sinusu u štěňátek nebyl prokázán. Výskyt sinusu u „normálně krmené“ skupiny byl 16%. U dalších dvou skupin (krmených stravou na rostlinné bázi + kyselina listová a feny krmené normální stravou + tabletky) byla vada prokázána u 4,2% populace. Tam, kde byla podávána kyselina listová s rostlinnou stravou, byl výskyt 0%. Pokud byla kyselina listová jako doplněk k normální stravě snížil se výsky vady na 7,3% (tab. 1). Všechny rozdíly mezi výskytem sinusu ve skupině normálně krmených fen a skupině krmenou stravou rostlinného původu odpovídají počtu pravděpodobnosti (Wilcoxon rank-sum test, Mann Whitney U-test).
DISKUSE

Výsledky jasně ukazují, že krmení na rostlinné bázi po celou dobu březosti fen RR vede k významnému a důležitému snížení dermoidního sinusu u jejich potomstva. Situace je obdobná i u člověka. V těchto případech můžeme očekávat až 70% snížení vad. U vrhů při speciální rostlinné stravě je výskyt sinusu 0%, při podávání tablet s kyselinou listovou je vada zredukována o 55%. Proč tento rozdíl existuje? Odpověď je nepochybně v souvislosti s dalšími vitamíny v rostlinné stravě. V humánní studii ale tato zkušenost není. Feny, které mají rostlinnou stravu dostávají pravidelně a automaticky potřebné látky do těla a to již během mládí, dospívání, početí i březosti. Nikdo nemusí myslet na denní podávání tablet, které je nezbytné. Příkladem mohou být i některé feny zařazené do skupiny s tabletkami, které začaly preparát dostávat příliš pozdě, nebo nepravidelně. Redukce vady u této skupiny mohla být mnohem vyšší než 55%, kdyby kyselina listová byla podávána pravidelně a ve vhodnou dobu.
ZÁVĚR

Příjem kyseliny listové před a v průběhu těhotenství do velké míry redukuje vznik dermoidních sinusů u RR právě tak jako se redukují tyto vady u lidí. Strava na rostlinné bázi, nebo pravidelné podávání tablet při normální stravě jsou pro reprodukční schopnosti fen RR zcela nezbytné.
  Pč. štěňat Pč. sinusů Výskyt % zamezení
Normální strava 213 34 16%  
Normální strava + tablety kys.listové 123 9 7.3% 55%
Strava na rostlinné bázi + kys. listová 93 0 0% 100%
Celkem za skupiny se zdrojem kys.listové 216 9 4,2% 74%

Děkuji Šárce Štusákové za možnost uveřejnění tohoto článku.  

 

foto: Dr. Malte Appelius, Ahaus (Mein gesunder RR - Ann Chamberlain)

na začátek stránky


Fenu nebo Psa?

     Musíte si uvědomit co upřednostňujete, jaké máte podmínky, záměr a cíl. Těžko si asi budete brát fenu rhodéského ridgebacka do bytu 1+1 se záměrem mít někdy štěňata. Z mé zkušenosti mohu posoudit, že s opačným pohlavím než jste vy se lépe spolupracuje. Neznamená to ale pravidlo. Nejsme všichni stejní a je to věc názorů. Tady přikládám pár informací o dané povaze k pohlaví:

Fena:

  • fena se převážně po druhém, či třetím hárání uklidňuje a stává se vážnou mladou dámou
  • fena neutíká za psy (většinou to je naopak)
  • fena je lehčí a lépe se s ní manipuluje
  • fena je chytřejší (to ale neznamená, že je učenlivější)
  • fena je opatrnější a nežene se do ničeho bezhlavě
  • fena se hárá a musíme ať už jí, nebo prostory k tomu přizpůsobit (těžko by jsme každou kapku krve drbali z koberce… hárání může být až 25 dní a to většinou dvakrát do roka)
  • fena je samostatnější
  • fena lépe pracuje
  • fena nevyvolává šarvátky, snaží se jim vyhnout (záleží ale, na správné socializaci a rané výchově mezi psy)


Pes:

  • pes je stále celý svůj život připraven si s vámi hrát
  • pes si stále hlídá svojí paničku
  • pes vzhledem ke svému samčímu vzhledu je lepší na hlídání (lidé se ho více bojí)
  • pes je citlivější na vnější vjemy (vnímavější)
  • pes je stále plný aktivity
  • pes díky svému vzrůstu je neohrabanější a v malém prostoru může dítě povalit nežli se mu vyhnout
  • pes vám dává více najevo že vás potřebuje (je mazlivější)
  • pes, pokud se začne prát, nemá v úmyslu zabíjet
  • pes, pokud se povede je exteriérově hezčí než fena
  • pes může chodit na výstavy, kdykoliv si vzpomene (nehárá se..)

na začátek stránky


Výstavy aneb o co jde

     Výstavy aneb o co jde Na výstavy jezdíme za nějakým cílem a to co nejlépe prezentovat svého rhodéského ridgebacka. Každý úspěch nás nesmírně potěší, ale i neúspěch by nám neměl brát radost a měli by jsme se nadále těšit z našich nejlepších kamarádů a dávat jim najevo, že je máme rádi minimálně tak, jako oni mají rádi nás. Nikdo není dokonalý a žádný šampión z nebe nespadl. Samozřejmě že stavba těla, harmonie a vzhled hrají hlavní roli, ale také špičkové předvedení psa je mnohdy polovina úspěchu. To vše úzce souvisí s hodinovými přípravami na výstavní postoj a výchovou od útlého štěněčího věku. Těžko nám rozhodčí posoudí psa kladným posudkem, když pejsek nepostojí, nenechá se ohmatat, bude napadat jiné psy v kruhu a nebude připravený. Takovéto předvedení se potom změní v utrpení a přečkání doby posuzování a následný neúspěch, který mnozí přenášejí na své psy. Bez práce nejsou koláče a ani úspěch, ale berme výstavy hlavně jako zábavu, změnu a prožité pěkné dny.

Typy výstav pořádaných v ČR:

  • mezinárodní - jsou přístupné všem plemenům uznaným FCI popř. mimo oficiální soutěže pořadatelé zařazují i soutěže národních plemen FCI neuznaným
  • národní - jsou přístupné všem plemenům uznaným FCI a plemenům národním
  • oblastní - jsou přístupné plemenům uvedeným v propozicích. Rozhodnutí o tom, na které oblastní výstavě bude určité plemeno posuzováno, přísluší chovatelskému klubu. Oblastní výstavy mají velkou tradici. Jsou nejen příležitostí pro hodnocení exteriéru psů, ale i společenskou událostí, na které se sejde kynologická obec z blízkého i vzdáleného okolí.
  • krajské výstavy - svou náplní jsou oblastním výstavám velmi podobné
  • klubové - jsou přístupné plemenu či plemenům sdruženým v pořádajícím chovatelském klubu. V případech, kdy je plemeno členěno do více chovatelských klubů, má každý z nich právo na svou vlastní klubovou výstavu. Pokud ovšem na ní bude zadávat CAC, musí ji otevřít pro všechny jedince daného plemene a to bez ohledu na to, zda je vystavovatel členem pořádajícího klubu či nikoliv. Pravidla pro jeho získání titulu Klubový vítěz vycházejí z předpisů příslušného klubu.
  • speciální - může být pro dané plemeno pořádána pouze 1x v roce a to i v případě, že je plemeno chováno ve více chovatelských klubech.

Výstavní třídy:

  • Štěňata: od 3 do 6 měsíců
  • Dorost: od 6 do 9 měsíců
  • Mladých: od 9 do 18 měsíců
  • Mezitřída: od 15 do 24 měsíců
  • Otevřená: nad 15 měsíců
  • Pracovní: nad 15 měsíců se složenou zkouškou z výkonu (typ zkoušky se pro jednotlivé typy výstav liší) s následujícím omezením : na mezinárodních výstavách pouze u plemen, u kterých je jednou z podmínek pro získání titulu Interšampión absolvování zkoušky. Typ zkoušky vychází z požadavků FCI a její složení musí být doloženou tak zvaným velkým certifikátem na ostatních typech výstav u v bodě 1) uvedených plemen a dále pak u plemen, jejichž chovatelské kluby o možnost třídy pracovní požádaly. Typ zkoušky určuje chovatelský klub. Její složení je doloženo tak zvaným malým certifikátem
  • Šampiónů: nad 15 měsíců s přiznaným titulem šampiona
  • Vítězů: nad 15 měsíců s titulem Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy, Národní vítěz , národní šampión a Interšampión (užívá se na výstavách národních, oblastních, krajských, speciálních a klubových - obdoba třídy šampionů). Titul juniorského šampiona pro vstup do této třídy neopravňuje.
  • Veteránů: nad 8 let (v ČR nad 9 let s výjimkou mezinárodních výstav)
  • Třída mimo konkurenci: třída, v které se nezadávají ocenění ani tituly. V rámci této třídy většinou vystavovatelé předvádějí úspěšné psy a feny u kterých již nestojí o další tituly, ale chtějí je kynologické veřejnosti ukázat.

Hodnocení - klasifikace

Klasifikace hodnocení ve třídě baby a dorostu :

  • velmi nadějný
  • nadějný

Klasifikace hodnocení:

  • výborný
  • velmi dobrý
  • dobrý
  • dostatečný
  • vyloučen z posuzování

Tituly:

  • Int. CH - International Beauty Champion (Mezinárodní šampion krásy - Interšampion) Titul se přiznává psu, který obdržel čtyři tituly čekatele na titul Interšampiona (CACIB) od třech různých rozhodčích v nejméně třech různých zemích, přičemž minimálně jeden v zemi, kde je registrován nebo v zemi původu plemene. Mezi dnem obdržení prvního a posledního CACIBa musí uplynout minimálně 12 měsíců a 1 den. POZOR !!!Psům pracovních plemen, stačí k titulu dva CACIBy od dvou různých rozhodčích a potvrzení o absolvování zkoušky (např. IPO).
  • CH - National Beauty Champion (Národní šampion krásy) Šampion např. ČR, SR, Německa, Polska apod. Titul se přiznává dle řádů pro udělování titulu národního šampiona, platným v jednotlivých státech.
  • J.CH - Youth National Beauty Champion (Juniorský šampion krásy) Titul se přiznává dle řádů pro udělování titulu juniorského šampiona, platným v jednotlivých státech.
  • BIS - Best in Show (Nejhezčí pes výstavy) Pes/fena - vítěz závěrečné soutěže, které se účastní vítězové 10 skupin FCI s titulem BOG (BIG).
  • BOG (BIG) - Best of (in) Group (Vítěz skupiny) Pes/fena - vítěz soutěže, které se účastní vítězové všech plemen dané skupiny FCI s titulem BOB.
  • BOB - Best of Breed (Vítěz plemene) Pes/fena - vítěz posuzování daného plemene skupiny FCI, kterého se účastní vítězové jednotlivých tříd (s výjimkou třídy štěňat a dorostu) s přiznaným titulem CAC, CAJC, národní, klubový nebo vítěz speciální výstavy.
  • CACIB - CERTIFICAT D´APTITUDE AU CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ (certifikát - čekatel na mezinárodního šampiona krásy) Titul může získat pouze jedinec oceněný známkou "výborný 1." v jednotlivých třídách (s výjimkou třídy štěňat a dorostu) dle úvahy rozhodčího. CACIB je přiznáván pouze na mezinárodních výstavách a může ho v každém plemeni získat pouze jeden pes a jedna fena.
  • CAC - CERTIFICAT D´APTITUDE AU CHAMPIONAT (certifikát - čekatel na národního šampiona krásy) Titul může získat pouze jedinec oceněný známkou "výborný 1." v jednotlivých třídách (s výjimkou třídy štěňat, dorostu a mladých) dle úvahy rozhodčího. CAC je přiznáván pouze na mezinárodních, národních, klubových a speciálních výstavách.
  • Národní, krajský, oblastní, klubový vítěz nebo vítěz speciální výstavy Tituly zadávané na jednotlivých typech výstav, dle národních výstavních řádů.
  • CAJC - CERTIFICAT D´APTITUDE AU JUNIOR CHAMPIONAT ( certifikát - čekatel na národního šampiona krásy mladých) Titul může získat pouze jedinec oceněný známkou "výborný 1.ve třídě mladých dle úvahy rozhodčího. CAJC je přiznáván pouze na mezinárodních, národních, klubových a speciálních výstavách.
     

Z dalších titulů jsou to především:

  • CACIT - CERTIFICAT D´APTITUDE AU CHAMPIONAT INERNATIONAL DE TRAVAIL (certifikát - čekatel na mezinárodního šampiona práce).
  • CACT - CERTIFICAT D´APTITUDE AU CHAMPIONAT DE TRAVAIL(certifikát - čekatel na národního šampiona práce).
  • BOD - Best of day (Vítěz dne) označuje vítěze výstavního dne v případě vícedenních výstav
  • r.CACIB, r.CAC, r.CACIT, r.CACT - (reservní čekatelství) tzv. rezervní čekatelství, které se označuje písmenem r. nebo zkratkou res. Pouze v případě čekatelství šampionátu krásy mladých se rezervní čekatelství nezadává.

na začátek stránky


Popis zkoušky ZOP

 

Účel:
Slouží k prověření elementární ovladatelnosti a vloh psa k výcviku.


Kritéria pro zkoušku ZOP

  1. Stáří psa nejméně 10 měsíců.
  2. Účast na zkoušce není podmíněná splněním jiného stupně zkoušky.
  3. Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části "Připomínky a provádění a popis cviků.
  4. Obecně platí, že u cviků zkoušky ZOP může psovod užívat zvukové i posunkové povely a to současně.

Obsah zkoušky ZOP

Základní část

  1. Přivolání (volba ze dvou variant - 1. v klidu s předsednutím před psovoda nebo
  2. za pohybu k noze psovoda) [10 bodů]
  3. Ovladatelnost na vodítku [10 bodů]
  4. Ovladatelnost bez vodítka [10 bodů]
  5. Sedni-lehni-vstaň (na vodítku) [10 bodů]
  6. Odložení (vzdálenost 30 kroků) [10 bodů]

    Cviky skupinové a speciální

    Počet psů ve skupině 3 až 5. Složení a velikost skupiny určuje vedoucí zkoušek po dohodě s rozhodčím.

    Ovladatelnost na vodítku ve skupině [10 bodů]
    Sedni-lehni-vstaň ve skupině [10 bodů]
    Odložení vleže ve skupině (na vodítku) [10 bodů]
    Přenesení psa psovodem a cizí osobou (5 + 5 metrů, pes má náhubek) [10 bodů]
    Chůze po nepříjemném materiálu s jedním zastavením [10 bodů]
     
  • Hodnocení zkoušky ZOP
    Celkem lze získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady.

    Známky

    • výborně - 90 až 100 bodů
    • velmi dobře - 80 až 89 bodů
    • dobře - 70 až 79 bodů
    • nesplnil - 0 až 69 bodů

  • Provádění cviků - pro základní část

    1. Přivolání
    (varianta 1. v klidu s před sednutím před psovoda)

    Povely
    • "KE MNĚ" a upažení levé ruky s následným připažením.
    • "K NOZE" a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno.
    Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel "VOLNO" musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků. Psovod na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psu, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povelem "KE MNĚ". Pes má radostně a přímou cestou přiběhnout k psovodovi a usednout před něj. Na další povel "K NOZE" má pes usednou k noze psovoda.

    (varianta 2. za pohybu k noze psovoda)

    Povely
    • "K NOZE" a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno.
    • Případně "SEDNI" a tlesknutí levou dlaní na levé stehno (možno použít u zastavení).
    Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel "VOLNO" musí vzdálit od psovoda nejméně na 10 kroků. Psovod na pokyn rozhodčího zavelí povel "K NOZE". Pes se má radostně a přímou cestou zařadit k levé noze psovoda a pokračovat s ním v chůzi. Na pokyn rozhodčího se psovod zastaví a pes na povel "K NOZE" nebo "SEDNI" usedá k jeho levé noze.
    Poznámka:
    Součástí obou variant je i cvik VOLNO - povel "VOLNO" a ukázání pravou rukou do žádaného směru. Na tento povel se musí pes vzdálit minimálně 10 kroků od psovoda. Pokud se pes nevzdaluje ani po třetím povelu, může být cvik anulován.

     

  • 2. Ovladatelnost na vodítku

    Povely
    • "K NOZE" a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno
    • "SEDNI"
    Pes na vodítku ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby svým kohoutkem byl na jeho úrovni. Pes nesmí psovoda předbíhat ani opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu. Vodítko je stále v pravé ruce a má být prověšené. Podle pokynů rozhodčího se provádějí obraty vpravo, vlevo a čelem vzad a to za pohybu i v klidu. Výkon se provádí v normální chůzi, v pomalé chůzi, či poklusem. povel "K NOZE" je povolen při každém vykročení ze základní polohy, při změně či způsobu chůze (klus, pomalá chůze) a při zastavení (zde možno i povel "SEDNI"). Další ovlivňování - pohyby rukou, tělem či zvuky - není povoleno.
     
  • 3. Ovladatelnost bez vodítka
    Obdoba cviku č.2 ovšem s neupoutaným psem. Pes by se v žádném směru neměl vzdálit od nohy psovoda více než 50 cm.

  • 4. Sedni - lehni - vstaň

    Povely
    • "SEDNI" - lehký úder levou rukou na levé stehno.
    • "LEHNI" - mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu.
    • "VSTAŇ" - mírné pokrčení v kolenou.
    Pokyny k vydání povelu dává rozhodčí. Pes po provedení každé polohy v ní setrvává tak dlouho, dokud mu psovod nedá jiný povel.
    Poznámka:
    U zkoušky ZOP je možno tolerovat mírně upravené posunkové povely.
     
  • 5. Odložení

    Povely
    • "LEHNI" - mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu
    • "ZŮSTAŇ" - mírné přiložení dlaně levé ruky před čenich psa
    Psovod položí na určeném místě psa a dá mu povel "ZŮSTAŇ". Na pokyn rozhodčího se psovod vzdálí od psa 30 kroků, otočí se směrem ke psu a zůstane klidně stát. U psa není vodítko ani jiný předmět. Během tohoto cviku probíhá přezkoušení dalšího psa v poslušnosti. Opakování povelu znamená anulaci cviku. Pokud se pes vzdálí o více než 3 metry, je cvik anulován. Při nepřízni počasí (silná rosa, silný déšť, mráz apod.) může psovod - po předchozí dohodě s rozhodčím - odložit psa na vlastní textilní podložku velikosti svého psa. Rozhodčí však kontroluje nezávadnost podložky (čistotu, zápach aj.).
     
  • Provádění cviků - pro cviky skupinové a speciální

    Všeobecná ustanovení
    Počet psů ve skupině je 3 až 5, velikost i složení skupiny určuje vedoucí zkoušek po dohodě s rozhodčím. Je žádoucí, aby ve skupině byli psi přátelští, kteří k sobě necítí žádnou antipatii, neboť jakýkoliv projev agresivity vůči ostatním psům či psovodům ve skupině může znamenat vyloučení psa ze zkoušky. pokud zde není uvedeno jinak, platí pro cviky v této části stejné povely i podmínky provádění jako v části základní. Cviky však na pokyny rozhodčího provádějí všichni psovodi i psi ve skupině současně. pro pohyb celé skupiny může rozhodčí použít další povely:
    • "VLEVO (VPRAVO) PROTICHODEM" - Povel se vydává, když je skupina v zástupu za sebou. Po povelu se psovod na prvním místě otočí ve smyslu daného směru (v poloměru cca 1 metr) do protisměru (o 180°). Ostatní pokračují až do místa, kde se 1. otáčel a provedou totéž. Skupina jde nakonec protisměrně.
    • "VLEVO (VPRAVO) ZATOČIT" - Obdoba předchozího povelu s tím rozdílem, že se psovod na povel otáčí v daném směru v poloměru asi 1 metr tak dlouho, dokud neuslyší povel "SMĚR PŘÍMÝ". Takto lze skupinu navést například do kolmého směru apod.
    Bude-li ve skupině některý pes neukázněný tak, že svým chováním naruší opakovaně cvičení ostatních psů, může být jeho posuzování rozhodčím ukončeno. Pokud na zkouškách nebude potřebný počet psů plnících stejný stupeň zkoušky (alespoň tři), musí se skupina doplnit na potřebný počet pomocnými psy. tyto psy je povinen připravit pořadatel zkoušek. Vzdálenost psovodů ve skupině upraví před začátkem posuzování rozhodčí. Mezery by však po celou dobu posuzování neměly být menší než 2 metry a větší než 4 metry. psovodi ve skupině jsou povinni upravit své tempo chůze tak, aby řadu nepředbíhali, ani se příliš neopožďovali.
     
  • 1. Ovladatelnost na vodítku ve skupině
    (viz. cvik č.2 "Ovladatelnost na vodítku" pro základní část). Maximální hodnocení 10 bodů.
     
  • 2. Sedni - Lehni - Vstaň na vodítku ve skupině
    Provádí se pouze na vodítku, jinak platí popis cviku jako pro č.4 "sedni - lehni - vstaň" pro základní část. Maximální hodnocení 10 bodů.
     
  • 3. Odložení v leže ve skupině
    Psi jsou odloženi ve vzdálenosti 30 kroků po dobu 2 minut. Jinak platí popis cviku č.5 "odložení" pro základní část. Maximální hodnocení 10 bodů.
     
  • 4. Přenesení psa psovodem a cizí osobou
    Součástí tohoto cviku je přezkoušení návyku psa na náhubek. Pes má nasazen náhubek po celou dobu trvání cviku. Pokud pes projeví v průběhu cviku agresivitu k psovodovi či k cizí osobě (pomocníkovi), je cvik ukončen a anulován. Ze zkoušky však pes vyloučen není. Pes sebou má nechat manipulovat bez náznaku strachu a s dostatečným sebevědomím. Nemá z náruče skákat ani se vzpírat. Psovod ho může v průběhu cviku chválit a povzbuzovat.

    Průběh cviku
    Pro psy, které unese jedna osoba (závisí na fyzické zdatnosti psovoda a pomocníka). Psovod zvedne svého psa opatřeného náhubkem ze země či z vyvýšené podložky (lavice, stůl apod.) a v náručí ho nese 5 metrů k cizí osobě (pomocníkovi). Zde psa cizí osobě předá a ta jej v náručí přenese zpět do výchozího místa. Tam psa opatrně položí na zem nebo na podložku. Psovod jde zároveň s pomocníkem a psa si na výchozím místě převezme.
    Pro psy, kteří musejí být (pro svoji váhu) nesení více osobami. Psovod a cizí osoba (jeden, případně více pomocníků), zvednou psa opatřeného náhubkem ze země či vyvýšené podložky, tak, aby cizí osoba nesla psa u hlavy. Pak v náručí nesou psa 10 metrů. mohou jít rovně a po 10 metrech psa položit na zem, nebo jdou 5 metrů a vrátí se zpět na výchozí místo a tam psa položí na podložku. Pokud psovod ze zdravotních důvodů nemůže svého psa přenášet, může ho (po dohodě s rozhodčím) nahradit jiný pomocník určený pořadatelem.
     
  • 5. Chůze po nepříjemném materiálu
    Nepříjemný materiálem se zde rozumí takový materiál, který není pro pohyb psa zcela běžný a vyžaduje od psa, aby svůj pohyb tomuto materiálu přizpůsobil. Pro přípravu cviku se doporučují tyto druhy materiálu - igelit, hrubší štěrk, sutiny, vlnitý plech nebo laminát, pás linolea, případně led. pro splnění cviku je nutné, aby se pes pohyboval alespoň po třech druzích materiálu. Každý druh má mít délku nejméně 3 metry a jednotlivé druhy mají na sebe navazovat. Pořadatel ručí za přípravu cviku. po dohodě s rozhodčím je možné užít i jiné než navrhované druhy materiálu, musí však splňovat daná kritéria.

    Povely
    • "K NOZE" - tlesknutí levou dlaní na levé stehno
    • "SEDNI" - tlesknutí levou dlaní na levé stehno (při zastavení)
    Psovod se psem na vodítku přechází určený prostor, na pokyn rozhodčího se zastaví a psa u nohy posadí. Na další pokyn rozhodčího pokračuje v chůzi. Pes by se měl chovat přirozeně, měl by jít sebevědomě u nohy a po zastavení ihned usednou. Neměl by projevovat nechuť k provedení cviku ani bázlivost.
     

na začátek stránky


Prosba našeho psa

  • Můj život trvá  10 – 15  roků. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek.
  • Pamatuj, Ty sis mě pořídil!
  • Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš!
  • Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu.
  • Nehněvej se na mne dlouho a za trest mě nezavírej!
  • Ty máš své přátele a zábavu, já mám jen Tebe.
  • Povídej si se mnou. I když Tvým slovům úplně nerozumím.
  • Stačí mi, když slyším Tvůj hlas.
  • Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout.
  • Ale já to neudělám.
  • Jsem-li někdy při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvaž – třeba mi není dobře, nebo jsem unavený.
  • Starej se o mne, jsem-li starý! I Ty jednou zestárneš.
  • Buď v mých těžkých chvílích vždycky se mnou!
  • S Tebou je pro mne všechno lehčí.
  • Až se můj čas naplní, nenech mě trpět!
  • V případě nutnosti skonči mé trápení včas!
  • Jen tě prosím, zůstaň i v této chvíli se mnou!

na začátek stránky