rhodesian ridgeback
|
vítejte na stránkách naší chovatelské stanice od Řeky Novohradky
|
|||||||||||||
|
Štěňátka odchováváme v přízemí rodinného domku, kde mají svoji místnost. Tuto místnost obývá kromě Kerínky také i nic netušící Assim. Assimovi bylo téměř rok a půl, když Kerčí porodila svá druhá štěňátka. Mít, či nemít psa ve stejné místnosti, ve kterém je odchov? Můj názor byl, že si musí Asik zvyknout a že ho nebudu nijak izolovat od feny a jejich štěňat, ale že to také nebudu nijak lámat přes koleno a že mu nechám čas se s tím vyrovnat. Kdo udělal první základní krok? No kdo jiný, nežli sama Kerinka. Když porodila své první štěně, vzala ho do tlamy, vyskočila s ním z porodní bedny a šla ho Asikovi ukázat. Asikovi typická vůně čerstvě narozených štěňat vůbec nevoněla. Tiskl se ve své posteli v nejzazším koutě a nebyl z toho vůbec nadšený. Přesto se do místnosti rád vracel a trávil tam s námi veškerý čas. Postupem času byl klidnější, odevzdanější. Ve chvíli, kdy Kerčí začala opouštět porodní bednu a více času trávila odpočinkem mimo ní, nastalo Assimovo první prozkoumávání. Prvně nakoukl dovnitř, a když viděl ta prťata, jak jsou neohrožená, malá, prozkoumávající, začaly jeho nakukovací návštěvy být pravidelné. Ve chvíli, kdy jsem začala štěňata pouštět z porodní bedny do místnosti, se opět trošku stáhl a pouze přihlížel z dostatečné vzdálenosti a výšky. Postupem času si začal štěníky očuchávat a vyhledával situace, kdy se mohl mezi nimi plést. V tu chvíli Kerčí viděla, že na to není už sama a že jí s výchovou začne pomáhat její starší syn. Assim to bral velmi vážně, nenechával je nikde bez dozoru, zasahoval při jejich nepřiměřených hrátkách a drzostech a to jemnými stisky hlavy jeho tlamou. Zahříval je, když to bylo třeba a rád se nechával jimi oňuchávat. Bylo krásné pozorovat vztah matky a staršího syna, jejich důvěru, společnou socializaci a výchovu těch nejmenších. Nastal ale den loučení. Kerínčiny mateřské pudy zavelely, že to tak musí být a že už předala štěnískům všechny potřebné rady do života. Odchod brala jako další životní fázi. Bohužel Asik na nějaké loučení nebyl vůbec připraven. Nedokázal pochopit, proč všichni ti kamarádi mizí s cizími lidmi. Jeho smutek mi vháněl slzy do očí, a jak štěňátka ubývala, bylo to silnější. Poslední holčičky hlídal jako oko v hlavě. Opět mu to trvalo pár dnů, nežli se s tím dokázal vyrovnat. Brali jsme je proto s Kerčou hodně do přírody a na výlety, aby „zapomněli“. Z toho plyne ponaučení, že RR je fixován na vše, co je mu milé a že nerad mění režim, na který si navykne. Pro Assima to byla další životní zkušenost, se kterou se díky Kerínce, popral nejlépe, jak jen mohl. Kerčí je velice moudrá a zkušená mamina, které patří můj obdiv. (Článek je psaný 5.11. 2008) Assim dva roky
Kerínka je čtyř a půlletá fena, která nám ukázala, jaké to je, mít věrného kamaráda do pohody i nepohody. Přesto, že jsem ji cvičila bez jakýchkoliv zkušeností a v té době pro nás nedostupného internetu a informací, pouze mi pomohla přečtená literatura a přes spoustu napáchaných chyb, se nám nakonec podařilo Kerínku ovládat. Při našem prvotním trápení ve výcviku se zdálo až nemožné, že vše ustojíme a z Kerčí bude ovladatelná fena. Nic jsme ale nevzdávali. Trpělivě jsem cvičila každý den, prohlubovala vzájemný vztah. Do roka byla fixace na páníčka téměř nulová. Po roce a Kerínčině prvním hárání nastal výrazný zlom. Narodila se nám holčička a Kerínka začala být opatrnější na vše a rozumnější při výcviku. S páníčkem se vzájemný vztah zlepšoval a Kerčí začala mít oči, jak se říká, pouze pro něj. Kerínka je vyrovnaná, sebevědomá, tvrdohlavá a ostražitá fena. Miluje celou rodinu, děti, ale ze všeho nejvíce páníčka. Jejich vztah je nádherný, Kerí ho následuje všude. Vydrží za ním posedávat na rybách, závodech, či ležet v loďce a nechat se pohupovat vlnkami. Na procházkách s ním se jí vždy rozzáří oči. V tu chvíli se stává štěňátkem a je šťastná všude, kde s ním může být. Každý večer čeká na jeho mlasknutí, aby si mohla lehnout s ním na gauč. Zde jsem popsala pouto, které je mezi páníčkem a Kerínkou vytvořeno postupem času. Proto, pokud jste začátečníci, nevzdávejte první neúspěchy, snažte se tomu přijít na kloub a buďte nadále důslední. Vše se jednoho dne v dobré obrátí a budete navzájem šťastní. (Článek je psaný 5.11. 2008) Carrie 4,5 roků
Silvestrovská procházka 2007/08
ADOR - ASSIM Do roka a do dne, aneb bráškové zase spolu Vítečný nápad dostali majitelé našeho štěňátka Adora a to, udělat společnou procházku. Proč zrovna do roka a do dne? Přesně před rokem na Silvestra, si přijeli vybrat štěňátko. v té době ještě malý a zkoumavý Adorek se rozeběhl k neznámé rodince, u které spokojeně usnul na klíně jednoho z nich. A bylo rozhodnuto.
Ráno jsme vstávali na šestou, abychom stihli včas vyvenčit. Zkoušky byli od sedmé hodiny, tak jsme museli šlápnout do pedálů. Při probuzení jsem slyšela onen cvakot vody na střešní okna. Předem jsem věděla, že je mnohé ztraceno, ale chtěli jsme bojovat a nevzdávat se. A tak jsme se řádně nabalení vydali s úsměvem mezi psí kamarády. Asik ani netušil, že jich tam bude méně nežli obvykle, zato mu to bylo o moc příjemnější, protože ho tam přivítali tři hárající fenky, které tam při normálním výcviku nejsou. Delší čekání, občasný déšť, rozmáčená tráva a pěkná zima byla něco, co ho opravdu nebavilo. Dával to najevo fňukáním a nevrlostí. Snažila jsem se ho zabavit hrou. Při provlékání vodítka mezi nohou, jsem si nevšimla kolem procházející háravé feny a ono vyražení za ní mělo za následek, že mi nadzvedl vodítkem obě nohy a já hodila pěkné záda na rozbahněnou zem.Na ovladatelnost jsme nastupovali ve dvojici se čtyřletým bíglem Maxem. Max po úvodním hlášením šel na odložení a já s Assem na poslušnost. Jako první je přivolání, to jsme si dost věřili, protože je Assim závislák a nedělá mu to problém. Jenže Max se opodál při odložení začal prohánět za koroptví a jeho odložení bylo v tahu. V té chvíli jsem dávala Assimovi volno, všecko bylo v pořádku do doby, nežli jsme se otočili, to už Ass nečekal a valil ho za kámošem zkouknout co tam blbne s tou koroptví. Jméno jsem musela vyslovit dvakrát, než se Assim otočil a běžel poslušně na povel zpět. To nás stálo 3.bodíky.Při výměně a našem odložení jsem si řekla buď a nebo. Přeci jenom RR není příznivcem zimy a rozmočené trávy na které musí zůstat ležet. Odložení probíhala v pořádku. Po očku jsem sledovala poslušnost Maxe a ta byla na štýru. Holt bígl byl hravý a jeho ovladatelnost se spíše rovnala velkému pobavení, které trvalo oproti ostatním asi o dvě minuty déle. To Asik tak dlouho nevydržel a asi po čtyřech minutách si sedl a vyčkával. Odložení proto bylo za 8.bodů. Po první části jsem věděla, že to zvládneme. Ale jak už to bývá neříkej hop, dokud nepřeskočíš… netušila jsem, že do skupiny půjdeme s trnečkou, která mu tolik voněla. Jeho mozeček vnímal onu vůni a panička nemohla nic dělat. Odložení ve skupině bylo stopované na 2.minuty a i přes Maxikovo rozptylování a odchod z místa, vášnivého běžce, co se v blízkosti psů probíhal, Asik vydržel v klidu ležet na místě. Závěrečná chůze po nepříjemném materiálu je pro nás hračkou, jenže opět se prošla dříve trnečka a její vůně byla tak lákavá, že Sikův čumáček šmejdil po zemi. To nás stálo zase 2.body. Přenos v látkovém košíku byla hračka za 10.bodů. A řeč odhlášení, kterou jsem celou popletla, byla tečka na zdárně ukončené zkoušky ZOP. Z devíti pejsků nesložili zkoušku ZOP tři a mezi nimi byl i správně střeštěný parťák a kamarád bígl Max. Budeme mu držet pěsti, aby mu to příště vyšlo. Assim v jedenácti měsících i přes nepřízeň počasí a všemi rušivými elementy, úspěšně splnil zkoušku ZOP s 84.body se známkou velmi dobře.
(článek je psaný 22.10. 2007) Assim 11 měsíců
Poohlédnutí za létem a podzimem r. 2007
V létě jsme toho spolu spoustu zažili, vlastně ne jenom v létě, ale pořád. Chodíme na každodenní procházky, jak a kam je to jen možné. Jezdili jsme na výlety a trávili týden dovolené na Sečské přehradě. Celé léto jsme se snažili pokračovat ve výcviku i na cvičáku, moc ho to baví a rád tam dovádí s kamarády. Žijeme v jedné takové malé vesničce, kde není možnost procházek s bandou pejsků, a tak máme socializaci s nimi kapánek ztíženou. Proto několikrát do týdne beru pejsky do města, mezi ostatní kamarády a také na zvykání si městského ruchu a cestování. Assim je šikovný a vše rychle chápe. Chůze u nohy mu nedělá problémy a auta také ne. Je mu teprve 10 měsíců, ale doma si hravě podřídil psí smečku a dělá jím vůdce. I když mu Kerí ještě občas dává výchovné lekce, převážně se mu podřídí a položí se před ním na lopatky. Smečka se zkládá z Kerinky a Ešli- středního knírače. Protože je Assim dominantní typ, snaží se ostatní psy podřídit- pokládá si na ně hlavu a zkouší jejich trpělivost… Největší jeho kamarád je 15. let starý pudl Atos. Tomu dovolí úplně všechno. Od válení se na zádech až po jeho občasné vzteklé výlevy zavěšení se Assimkovi na krk. Je k němu velice tolerantní, až neuvěřitelně klidný. Snaží se ho vyzývat ke hře, hrát na honěnou a schovávanou. Prostě má ho rád. Ze psích kámošek je to samozřejmě máma Kerča a tetka Ešli- s tou blbne a honí se do strhání. Kolikrát máme živé kino a můžeme se smíchy za břicha popadat. Z dalších se kterými se pravidelně stýkáme to jsou dobrman Endy, labradorka Angie, býglové, RR Taminka, Bárt a bráška Akim a samozřejmě pár ovčounů… další nebudu jmenovat, protože jich je ještě spousta. Assim miluje děti a hrozně rád se plete mezi nimi. Lehá si přímo na ně, oblizuje je a žumrá od nich dobrůtky. Nejraději má když může hrát s dětmi fotbal. To se mu pak očička jenom třpytí radostí. A rojnice dětí, co se ho snaží chytit s fotbalovým míčem je velmi zajímavá podívaná. Assim je sebejistý pes, společenský, věčně naladěný dobrou náladou, veselý a hravý. Odmalička jsem se ho snažila na sebe nejvíce fixovat a to různými hrami, veselým výcvikem, hrou na schovávanou a poté přivolání. Myslím že se nám to daří a máme skvělý vzájemný vtah. Co víc si páníček může přát. Zdravotně je Asik téměř v pohodě. Až na pár hodně nepříjemných úrazů, co se stali nešťastnou náhodou. Jen doufám že ho to nepoznamenalo na kloubech a bude vše v pořádku. První úraz byl v pěti měsících na nedodělaném baráčku, kde byli složené palety a při hře na „Kerí utíkej, já tě doženu“ se jeho nožičky zarazily o paletu kterou Kerča ladně přeskočila a následný brekot svědčil o naražené pacince, která mu otekla. Naštěstí si nic nezlomil a byli jsme jen na pár injekcích aby nedostal zánět. Druhý úraz se stal o měsíc později, ale už bohužel takový šťastný konec neměl. Na jedné ranní procházce a dovádění Kerča a Asik lítali po louce. Při přivolání oba valily směrem ke mně, když Asik vyskakoval příkop, zezadu do něho narazila Kerča a jak měl ocásek nahoru, tak se jen ozvalo kviknutí. Doma jsem si všimla že má otok a tak jsme jeli zase na veterinu. Opakovali se injekce na zánět a na bolest. Jeli jsme na rentgen a tam nám potvrdili čistou zlomeninu pátého ocasního obratle. Třetí úraz v devíti měsících postihl zase pacinky,Kerči dovádění s naším nevycválaným štěnětem bylo v plné rychlosti naražení do zadních nohou a následné kulhání. Zase veterina a jak jsme Ase pořád hladili po nožičce, tak si na to zvyknul a začal simulovat. Když jsme se zrovna dívali, všem ukazoval jak ho bolí pacinka a jakmile jsme šli na prochajdu nebo ho na to neupozorňovali běžel bez žádných následků úrazu. Doufám že sebe zničování mezi Kerčou a Asimítem už skončilo a žádné další vážné úrazy nás nečekají. Byli jsme se také aktivně podívat na pár výstavách, kde si Assik vedl docela obstojně, příští rok chceme zkusit coursing a nějakou tu zkoušku. Také jsme s Assimkem několikrát navštívili ústav postižených dětí a musím říct, že mě překvapil jeho klid a to, jak ho baví když ho oplácávají děti co vydávají prapodivné zvuky. Chystáme se složit zkoušku ZOP a přes zimu zdokonalovat výcvik.
(článek je psaný 10.9. 2007) Assim 10 měsíců - 66 cm a 35 kg
ASIM - aneb jak jsme si ho vybrali
Člověk je společenský tvor a ke svému spokojenému životu potřebuje nejen lidi, ale také zvířata. S manželem jsme se proto rozhodli, že si pejska pořídíme. Přišla otázka - jaká rasa by to měla být? Já chtěla psa inteligentního, elegantního, neagresivního vůči psům a cizím lidem, ale zároveň dobrého hlídače a strážce. Jelikož jsme plánovali rodinu, tak náš ještě neznámý pes, musí tolerovat děti. Oba jsme se shodli na tom, že to bude velká rasa. Začali jsme prohlížet psí encyklopedie a na první pohled nás zaujal Rhodeský Ridgeback. Prostudování veškeré dostupné literatury, nám umožnilo seznámit se podrobněji s tímto plemenem a zodpovědně se rozhodnout. Začali jsme prohlížet inzeráty, listovat časopisy a po několika telefonátech, jsme jeli navštívit chovatelskou stanici z Korycanských skal. Tam už na nás čekalo 11 krásných uzlíčků. O tom, že to bude fena jsme byli předem dohodnuti. Manžela zaujala na první pohled fenečka s tmavou maskou, která byla tak čilá, že kousala do všeho, co jí stálo, nebo bránilo v cestě. Po dlouhém povídání o kladech ale i záporech soužití s tímto povahově výjimečným psím plemenem, nebylo co řešit. Bylo rozhodnuto, že si za tři týdny pojedeme pro štěňátko, kterému jsme vybrali jméno Carrie nazývanou „Keri“, „Kerinka“, „Kerča“ a když zrovna zlobí tak je to výstižně „Kerina“ nebo také ,,koza róza". Po dlouhých třech týdnech nastal den D – „hurá jedeme si pro stěně!“ Chvíle rozloučení se psí rodinou uplynula a my si našeho drobečka odvezli. Doma už bylo vše nachystáno (pelíšek, pití, hračky…). Po prozkoumání nového domova jsme se uložili ke spánku. Dala jsem svou matraci k pelíšku v domnění, že tímto poskytnu štěněti pocit bezpečí a klidu, jsem zhasla. Jenže to bylo úplně jinak – celou noc kromě nočního čůrání, mi spala schoulená skoro na hlavě. Toto jsme odbourali hned druhý den. A jak dny a týdny plynuly, Carrie si bez problému osvojila hygienické návyky. Byla velmi čistotná. Temperamentu a energie však měla stále na rozdávání. Nestřežený okamžik a náš lovec opět přemohl nějakou kořist: ovládač k televizi, úchytky k šatní skříni a spoustu dalších drobností. Asi v šesti měsících věku jsem začali chodit do psí školičky. „Kerinku“ to moc bavilo a vždy se vydováděla se svými psími kamarády. Přes týden, den co den, jsme na procházce opakovali, vše co jsme se naučili. Já se začala kulatit a na jaře jsme přestali na cvičák chodit, protože jsem byla na konci osmého měsíce těhotenství. Za měsíc jsem konečně přijela z nemocnice domů, čekalo nás bouřlivé uvítání paničky a nového člena rodiny Elišky. Po důkladném očichání miminka, došlo i k polibku na přivítanou. „Kerinka“ přijala Elišku do smečky a nyní začínají být výbornými kamarády. Rhódeský Ridgeback je pes upřímný, oddaný ale také tvrdohlavý a trucovitý. Není nic krásnějšího než vidět šťastného psa na procházce, jak se prohání majestátně po poli a poté spokojeně odpočívá u rodinného krbu. „Keri“ splnila úspěšně podmínky pro zařazení do chovu a dne 27.5.2006 byla zbonitována a stala se chovnou fenou. Máme veškeré podmínky ke kvalitnímu odchovu štěňat. Na první místo řadím možnost věnovat se štěňatům celý den. Na závěr:Přeji si jen,aby „Kerča“ byla zdravá a dělala radost nejen nám, ale předala svojí povahu a vlastnosti potomkům, které by obohacovaly nejednu rodinu a další příznivce RR.
|
|||||||||||||